Dnes jsme se s Pájou dohodli že přijdu k němu, když jsem přišel rozhodli jsme se jít fotografovat zimní fotky do "okálského" lesa. Rozběhli jsme se rovnou zasněženou pěšinou do hloubek bílého a hlubokého lesa, nafotili jsme stromy, potůčky, větvičky, stopy a mnoho dalšího. "Nejdem už radši zpátky?" zeptal jsem se po půl hodině Páji. "Jo jasně Matu, ale musíme ještě vyfotit hlavní hřeb dnešní výpravy a to je malý vodopádový potůček". Souhlasil jsem a šli jsme tedy hledat potůček ve které Pája s kluky z jeho čtvrti chodil stavět malé hráze. Nebylo jednoduché dostat se tam a hlavně to najít, ale po několika desítkách minut jsme tam dorazili, potůček byl zamrzlý ale voda pod ledem byla v plném proudu, v ledu byly zamrzlé klacíky a větývky, ještě z letních časů kdy se u potůčku stavěly malinkaté hráze. Když byly fotky hotové, bylo už opravdu načase odejít, ale najednou jsme ztratili cestu. " Támhle dole, tam už vidím okály, říkám". " Ale Matu, to je hloupost, musíme doleva podél aleje" trval na svém Pája. Nakonec jsme se ale rozhodli jít podle mě což bylo správně a zdraví jsme se dostali zpět domů. Fotografie mi Pavel pošle a vložím je.